Trapasy a naschvály

3. července 2007 v 18:04 | EwaAndSarka |  Šárčiny povídky psané z nudy.. :-D
Jako každé ráno vstávám v půl sedmé, abych se stihla nachystat do školy. Cestou do kuchyně začmuchám, protože cítím, že se něco pálí. Jdu po smradu a dojdu až do kuchyně, kde nachytám mamku, jak se líbá se svým novým přítelem a naše snídaně se hezky pálí. Po minutě když se konečně vrátí do reality a zjistí že se na ně dívám, přistiženě se na mě usmějí a mamka dodává omluvné pohledy, zatím co mamčin nový přítel Petr zachraňuje zbytky snídaně.(podle mě zbytečně.) Zatím co ti dva jí to uhlí co si udělali, tak já si namažu rohlík. Po snídani se na třičtvrtě hodiny zavřu do koupelny, kde se osprchuji studenou vodou, abych se probudila.Vyčistím si zuby a začnu se malovat. Na nedostatky mé pleti nanesu korekční tyčinku, a pak make-up. Kolem oči si modrou tužkou udělám tenkou obrysovou čáru, na řasy nanesu řasenku Max Faktor a na rty lesk od Avonu. Usměji se na tu holku v zrcadle se slovy ,,lepší u to nebude," jelikož moje blond zvlněné vlasy se pořád rozcuchávají. Jediné co se mi na mě líbí jsou zářivě modré oči a plné rty, protože můj nos vypadá jak kdybych ho ukradla Santovi. Akorát že není červený ale normální pleťové barvy, ale ta kulička tam je.Sice malá, ale když se podíváte na mě z boku tak ju uvidíte. No postavu mám taky ucházející měřím 169cm a vážím 55 kg. No toť vše. Vyjdu z koupelny a rychle zalezu do pokoje, abych se mohla obléct. Stojím před skříní a přemýšlím co si na sebe vzít. Po deseti minutách urputného hledění do skříně si vyberu roztrhané rifle a triko na tlustá ramínka s límcem a k tomu vhodnou holčičí kravatu. Vezmu si nové boty co jsem si koupila ve značkovém obchodě Puma. Podívám se do zrcadla, abych zjistila jestli je všechno v parádním pořádku. ,,no zase se mi rozcuchaly vlasy." Rychle se učešu, a když už je všechno v naprostém pořádku popadnu batoh a na mamku zavolám čau a s bouchnutím dveří zmizím z baráku. Cestou do školy se stavím pro mou nejlepší kamošku Kateřinu. Cesta do školy nám trvá pět minut. V šatně se pozdravíme se spolužačkami, a ty nám řeknou (podle nich)úžasnou novinu. Do naší třídy má přijít nový kluk. S Kateřinou se na sebe znuděně podíváme, a s zářivým úsměvem vejdeme do třídy. Pozdravíme se i s ostatními spolužáky. S Kaťou si sedneme do naší oblíbené poslední lavice. A jelikož jsme se vyděli naposled včera ve škole začnu si s ní povídat, a když zjistíme že nikdo nemluví a všichni se dívají ke dveřím otočíme se taky a uvidíme tam našeho nového spolužáka. ,,nevypadá zas tak špatně jak sem očekávala" špitnu Kateřině do ucha a obě vybuchneme smíchy. Jenom abych vás uvedla do obrazu. Náš nový spolužák má zářivě modré oči, rozcuchané hnědé vlasy, plné ústa a vypracovanou postavu.
Jelikož jsme se začali smát tak jsme všechnu pozornost upoutali na nás. ,,Ty jo ty máš vlasy jak kdybys nikdy nepotkal hřebínek, a každý pták se ti na ně vys*al".Hýkám v záchvatu smíchu, a to všem připadá směšné, jelikož celá třída vybuchne smíchy. Jenom náš nový spolužák se na mě dívá pohledem který říká, že by mě nejradši zabil, a že si to schytám. Zazvoní na vyučování a učitelka si dopředu pozve našeho nového spolužáka, aby se nám představil. ,,No tak jmenuji se Vašek a je mi 17 let. Přistěhoval jsem se z Prahy sem do tohoto zapadákova. No a bydlím kousek od školy ve vilové čtvrti." Podívám se na Kateřinu a ona na mě a zároveň se začneme smát. Všecí se po nás otočí. ,,Zase známá firma. Naše dvě K.. Hele Vás dvě já rozsadím. Karolíno ty si sedneš za našim novým spolužákem Vaškem a Kateřino ty zůstaneš tam kde si a Radku ty si k ní přisedni". ,,No paní učitelko to si děláte srandu ne??? Proč s ním musím sedět já a ne Katka?"ptám se ji užasle. ,,Protože vy máte lepší známky, takže mu poradíte a dáte mu opsat sešity." ,,Jak kdyby nestačilo že bydlí ve stejné ulici, ještě s ním musím sedět v lavici a půjčovat mu sešity!" Ten bagou si mezi tím sedne do lavice a pozoruje mě a učitelku jak se dohadujeme:. ,,No výborně tak aspoň to bude mít kousek a nemusí procházet celé město". No jelikož jsem zjistila že to nemá cenu a nemám jinak na výběr, tak si sednu za naším novým spolužákem Vaškem. Jenže Vašek mi udělal něco, co bych od něho nečekala. Odsunul mi židli, a já sem se hezky posadila na zem. V tu chvíli je celá třída taky na zemi, ale s úplně z jiného důvodu než já. Zatím co já usykávám bolestí, tak oni se válí smíchy. No a naše milá učitelka to nezarazí, protože jí samotné taky cuká v koutcích. Naštvaně si stoupnu a začnu mu nadávat ,,Co si o sobě myslíš ty vrabčí hnízdo??? Tak toho budeš litovat. To ti povídám týý... kreténe.A na sešity můžeš zapomenout, aji kdybys měl jet až do Ameriky, aby sis to mohl opsat, mě je to jedno!" Učitelka se mě snaží zastavit, ale já si ji už nevšímám. Vezmu tašku otočím se na patě a s bouchnutím dveří odejdu ze třídy. Vrátím se až na druhou hodinu, kdy máme jinou učitelku. Sednu si vedle Katky a nedbám na učitelčiny otázky kde sem byla. ,,Je ti doufám jasný, že mezi tebou a Vaškem vypukla válka že?" špitne mi Káťa do ucha. ,,Jo je mi to jasné, a to si piš že mu to jen tak neprojde!"oznámím jí. Za celou hodinu neřeknu už ani ň. Zatím co Katka po mě hází obdivné pohledy, tak já přemýšlím nad nějakou super pomstou, abych mu to oplatila a zároveň mu ukázala že si se mnou neměl začínat. Celý den sem jako v tranzu. Neposlouchám učitelky co se nám snaží nabouchat do hlavy nějaké blbosti. Dívám se do blba a přemýšlím, co bych mu provedla. Na obědě se netrefím do pusy a vyliji si polívku na triko. To už toho mám ale za celej den dost. Vrátím pomalu nedotknutý oběd a odejdu z jídelny. Jdu ze školy, když v tom jde přede mnou nějaká známá osoba. No a jelikož téhle osoby mám za dnešek plné zuby, tak ho identifikuji hned. Ano jasně je to Vašek. Naberu tempo, abych ho předběhla a nemusela se za ním plížit jak šnek. Samozřejmě si mě všimne a pořád do mě cosi hustí, ale já ho totálně ignoruju. Zajdu do vilové ulice a zalezu to čtvrté vily zatím co on jde ještě dál. Ještě že mám doma klid. Mamka je v práci a Petr no asi taky. Sednu na postel a zase čumím do blba a sem zase v tranzu . Z ničeho nic slyším nějaké vzdálené hlasy. ,,Kájo co je ti??? No tak probuď se. Co je ti??No tak slyšíš mě??" Někdo se mnou cloumá div se mi neutrhne hlavu. Ale pomalu se začínám vracet do reality. A divím se proč je mamka tak brzo doma. ,,Mami??? Co děláš tak brzo doma??????" Brzo????? Vždyť je devět hodin. Nejsi nemocná???"stará se mamka. ,,Jak dlouho jsi tady tak seděla????"Vyzvídá mamka. ,,No chvilku. Myslím že co jsem došla ze školy." ,,Cože? Ty tady sedíš šest hodin??" ,,No šest to určitě nebude." ,,hele víš co běž se projít. Třeba ti to pomůže. A ven si sebou mobil, kdyby se ti udělalo špatně tak zavolej." Procházím se tak vilovou čtvrtí, když v tom mi spadnou oči do jednoho okna ve kterém se svítí. Dívám se na kluka s hnědými vlasy .Má na sobě jenom trenky z vytištěnými nápisy. Nečum nebo stoupnu. Celá vychlámaná si vezmu moji vysunovací růžovou nokiu z foťákem, a vyfotím si ho, protože mě akorát napadla suprová pomsta. Jelikož Vašek se pořád jaksi kroutí, takže si ho můžu hezky vyfotit aji ze předu, aby ho bylo poznat. Dom se vrátím s úžasnou náladou. Hned jak dojdu dom zasednu k pc. Napojím mobil abych mohla fotky z mobilu stáhnu do počítače, tak abych si je mohla každou několikrát vytisknout. Celá šťastná počítač vypnu. Moje čerstvě nafocené a vytisknuté fotky si položím na stůl. Musím si ještě nachystat věci do (ne)oblíbené školy uvědomím si. Pokojík prolezu asi třikrát křížem krážem, abych zjistila holý fakt, že tu nemám aktovku. Sejdu schody, abych se podívala do předsíňky, jestli jsem ju nenechala tam.Ano je tu. Leží u botníku jako papír. Čapnu aktovku a odnesu ju do pokoje, kde si do ní naskládám věci na další den. Rozhlídnu se jestli jsem něco nenechala na stole. Oči mi spadnou na fotečky. No radši bych si je měla dat do aktovky, abych je nezapomněla doma. Přetáhnu si budík o půl hodiny dřív.Do postele zalehnu z úžasným pocitem. Ve velmi nekřesťanskou hodinu, což je u mě šest hodin mi zazvoní budík. Vstanu a bez zaváhání zamířím do kuchyně, jelikož sem si uvědomila že jsem jedla naposled včerejších pár lžiček polívky. Na snídani si vezmu rohlík a nutelou. Než dojím dojde do kuchyně mamka a po chvilce se doplazí aji Petr. Zase se na třičtvrtě hodiny zavřu do koupelny, kde se nejdřív musím probrat ledovou vodou a teprve až jsem úplně vzhůru, tak se začnu malovat. Když se konečně domaluji, tak se jdu převléct do pokoje. No tentokrát do té skříně tlemím jen 5 minut. Nakonec si vyberu krátkou minisukni a k tomu triko na jedno rameno. No s botama je to těžší. Přemýšlím, jestli si mám vzít žabky, a nebo jehlice se šněrováním až po kolena. Nakonec zvolím ty jehlice. Zaběhnu si pro aktovku, kterou jsem nechala v pokoji. Rozhlédnu se po pokoji, jestli sem něco nezapomněla. Když se podívám na stůl a uvidím tam lepící pásku,cuknu sebou a už se hrnu k ní. Zajdu za mamkou, abych jí oznámila, že už jdu do školy. A hned zmizím, aby se mě nestihla zeptat, proč jdu do školy tak brzy. Cestou do školy se stavím pro Katku, která je kupodivu oblečená, ale není obutá. Zatímco se obouvá já se hrabu v aktovce a hledám ty fotky. Po minutě chůze si všimne že v ruce držím nějaký papír. ,,Co to máš?" zeptá se Katka a já jí to s cukáním v koutcích podávám. Nevěřícně se na to podívá. ,,Kdes to vzala?? Vždyť je to Vašek??"ptá se mě a začíná ji cukat v koutcích, jelikož si všimla toho nápisu. ,, Jo je. Včera sem se tak procházela a viděla jsem rozsvícené okno, tak jsem se tam dívala, a když jsem si uvědomila že je to Vašek vzala jsem mobil a několikrát jsem si ho vyfotila. Což znamená že si pohneme, abychom ty jeho fotky stihli vylepit po škole. A na každou fotku napíšeme Vašek 2.D. Aby aspoň lidi věděli že patří do naší třídy a mohli se jít na něho kouknout."seznámila jsem ji v rychlovce s mojím plánem na pomstu. Došly jsme ke škole a hned na hlavní vchod jsme vylepili první fotku. Vylepili jsme je po chodbách, na nástěnky, v šatnách, u hlavního schodiště, na záchodech, a ve třídách stejného ročníku. ,,Hotovo. Teď se pojďme přezut." Jdeme do šatny a uvidíme hlouček u fotky co jsme tam před chvíli vylepili. Dojdeme k nim ,, co tady děláte co se stalo že jste tady v hloučku?" optám se spolužáků. Celí rozesmátí mi ukážou na Vaškovu fotku. ,,Jo tak to je hustý." Hýkám ,, No ale ty trenky Vaškovi sluší." Právě když jsem to dořekla tak se jmenovaný ukáže v šatně. Čumí jak kdyby chtěl vraždit. ,,Kdo to vylepil??, Kde jste to vzali vy kreténi????"nadává nám Vašek a v ruce drží fotku a celý se vzteky třepe. ,, No co se tlemíš na mě?? Proč myslíš že sem to udělala já???"zaječím na něho. ,,Protože sem ti včera odšoupl židli proto. Myslím si že to je to tvoje pomsta. A kdys mě vyfotila?" ,,Jo uhodl jsi je to moje pomsta a Já sem to povilepovala po CELÉ škole. A vyfotila sem si tě včera v deset, když jsi se natřásal před zrcadlem. A nebo sis hrál na módní přehlídku? No nevím ale hlavně že sem ty fotky sehnala." ,,ty …. Ty krávo co si to dovoluješ mě špehovat??? A navíc sem si na nic nehrál sem se převlíkal do pižama." ,,Já sem tě nešpehovala. Jestli sis nevšim tak já v té ulici bydlela mnohem dřív než ty, takže mám právo tama chodit v jakoukoliv denní i noční hodinu. ,,Půjč mi tu fotku" dojdu k němu blíž, aby mi ju mohl podat ale on si ju schová za záda. Tak se otočím vezmu si fotku od spolužáka Radka a pozorně si ju prohlížím. ,,No nevím ale mám takoví dojem že ten nápis na tvojich trenkách nelže. Mě se zdá že ti tam to péro fakt stojí. Kajo pojď se podívat. Že mám pravdu???" rychle se kolem mě nakupí skupinka spolužáků a všecí se hned začnou smát, jelikož zjistili že mám pravdu. ,,Co si to dovoluješ??? Dyť to není pravda" ,,Fakt? a seš si na sto pro jistej??? Se na tu fotku podívej." Podívá se na fotku, a po chvilce zrudne jak krocan. Rychle se přezuje a zmizí z šatny. Vyběhnu za ním a zakřičím. ,, Jo a měl bys projít celou školu, protože ty fotky jsou všude aji na záchodě, v šatnách, v třídách, po chodbě na nástěnkách. Ani se za mnou neotočí bagoun. Vejdu do šatný a všecí se smějou a hned na mě vybalí. ,,Ty jo tys ho naštvala a jak zrudl. A to jsi to vážně udělala ty?? A fatk jsi to vylepila to po škole??? No to si dobrá. Tak ten si s tebou užije, jelikož víme, že s tebou by si neměl nikdo nikdy začínat."Usměji se na ně a celá třída zároveň vypadneme z šatny v předu se mnou, jelikož jsem hrdinka dne. Celý den uplyne jako voda. Vašek si na mě za celý den nic nedovolí…
Dny a taky týdny plynou jak voda. Z Vaškem se spolu pořád nebavíme. Od toho incidentu v šatně uplynuly dva měsíce. Celou tu dobu si děláme naschvály. Například on mi podkopl nohy a já se před celou školou rozplácla na zemi. Sem mu to oplatila v jídelně, když šel s jídlem bouchla sem mu ze spodu do tácku a rajčatová omáčka skončila na jeho triku. Když se vracel od tabule a sedal si na židli tak jsem tam rychle vylila jakousi žlutou šťávu, a nahlas řekla ,,Jé Vašek čůůráá asi to nemoch vydržet." On mi nalepil na židli žvejku. A já sem mu nenápadně na záda nalepila cedulku JSEM DEBIL TAK MĚ KOPNI!!!!!! A to jste měli vydět, jak ho Radek s radostí nakopl. Vašek na něj vyjel, proč ho kope, a tak mu to Radek řekl, že to má napsané na zádech. No atd…….
No poslední den v Červnu, když jsme si šli pro vízo tak jsem byla šťastná že budou konečně prázdniny. Vašek došel strašně hezky oblečený a ten den se ve mně něco zlomilo. Už sem ho nemohla nenávidět. Pořád jsme po sobě pokukovali a ksichtili se na sebe. No vízo dopadlo vcelku dobře. Sem měla vyznamenání a Vašek taky. Ze školy sem se plížila, když v tom mě dohonil Vašek. Tak jsme si povídali a nakonec jsme došla až k našemu rozporu sem se mu omluvila a on mě taky. Vzpomínali jsme na ty naschvály, a tak jsme se hezky nasmáli. ,,Úplně jsi mi vyrazila dech, když jsi povilepovala ty fotky po škole a ještě jak jsi mě strapnila před celou třídou. To bych do tebe vůbec neřekl. No jsem se na tu fotku doma díval a tys měla fakt pravdu" přizná se Vašek. ,,No nedívej se na mě jak na úchyla" usměji se na něho. ,,No a to od tebe nebilo hezké mi před celou školou podkopnout nohy, abych se tam rozplácla jak dlouhý tak široký." Odpovím mu výčitkou a oba se zasmějeme. Už jsme u našeho domu a pořád si máme co povídat, a pořád se ne a ne rozloučit. "No už musím jít. Ale jedno ti řeknu. Ty trenky ti sluší." No a zničeho nic mezi námi zhoustla atmosféra a mi jsme se vzájemě do očí. Má strašně bodavý pohled. Byli jsme od sebe asi tak 20 cm, ale ty se pomalu začaly zmenšovat, až se přerušila aji ta nejmenší mezírka. Dotkla jsem se mojemi rty jeho. Nevím jak dlouho jsme tam stály a líbali jsme se, ale vím že na ten polibek nikdy nezapomenu. A zvlášť když mi mezi polibky do ucha šeptá že mě miluje a že jsem krásná. Byla jsem do něho zamilovaná a on do mě taky. Něco mi říká že to staré pořekadlo CO SE ŠKÁDLÍVÁ TO SE RÁDO MÍVÁ je pravdivé. Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y
Takže tohle jsem psala já, což znamená že se to objeví na dvou blogiskách.. a to na tomto, a dalším mojem blogu... www.lentilka3044.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi zde klikni

!!!KLICK!!! 100% (167)

Komentáře

1 ewa ewa | 4. července 2007 v 15:55 | Reagovat

šárko ty bysi měla bejt spisovatelka! fakt super!!

2 mikinka mikinka | 15. ledna 2008 v 14:51 | Reagovat

fakt huste

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama